Supply Chain
Konec doby reportingové: Návrat k řízení rizik a podnikatelské realitě
Nepropásněte nejnovější články
Přihlašte se k našemu newsletteru a nikdy neprošvihnete informace o aktuálních tématech a trendech, které můžou ovlivnit fungování vaší firmy.
Málokterá oblast podnikání zažila v posledních měsících tak výrazné změny v regulatorním rámci jako udržitelnost a ESG. Ještě donedávna se zdálo, že evropské firmy čeká období masivního nárůstu administrativy. Směrnice jako CSRD (o reportingu udržitelnosti) a CSDDD (o náležité péči) měly v letech 2025–2028 postupně dopadnout na tisíce podniků. Řada z nich proto investovala nemalé kapacity i finance do příprav na povinnosti, jejichž rozsah se měl postupně rozšiřovat na různé skupiny podniků v závislosti na velikosti a regulatorním režimu.
Schválení zjednodušovacího balíčku Omnibus na konci roku 2025 přineslo zásadní obrat. Limity pro povinný reporting a náležitou péči byly výrazně zvýšeny, což pro mnoho manažerů a majitelů firem znamenalo zásadní úlevu. Můžeme tak s trochou nadsázky mluvit o „konci doby reportingové“. Legislativní tlak na reportování, který měl zasáhnout široký trh, se omezil pouze na největší hráče na trhu.
Omnibus: legislativní úleva v praxi
Balíček Omnibus zásadně změnil rozsah povinností v oblasti ESG:
- Povinnost reportingu podle CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) se nově váže na podniky s více než 1 000 zaměstnanci a obratem nad 450 mil. EUR.
- Povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci podle CSDDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive) se posunuly ještě výše – na podniky s více než 5 000 zaměstnanci a obratem nad 1,5 mld. EUR. U franchisových a licenčních modelů s licenčními poplatky nad 75 mil. EUR a čistým obratem nad 275 mil. EUR.
Evropská komise tímto krokem reagovala na volání po vyšší konkurenceschopnosti a často se při tom odvolává na zprávu Maria Draghiho. Zde je však nutné uvést věci na pravou míru. Ačkoliv Draghi volal po snížení administrativní zátěže, jeho vizí nebyla „deregulace za každou cenu“, která by firmy uvrhla do informačního vakua.
Draghi doporučoval vytvořit zjednodušené, ale jednotné standardy pro menší a střední podniky, aby neztratily přístup k financování v dodavatelských řetězcích. Finální podoba balíčku Omnibus, která tyto firmy z povinnosti úplně vyškrtla, jde v tomto ohledu paradoxně proti smyslu jeho doporučení. Firmy sice nebudou muset vyplňovat státní výkazy, ale hrozí, že budou čelit roztříštěným požadavkům bank, které data pro své rizikové modely stále potřebují, ale nyní pro ně nemají jednotný formát.
Sázka na deregulaci: Oživení, nebo strategická chyba?
Že tento radikální řez není bez rizika, si uvědomují i špičky v Bruselu. Výrazným hlasem, který varuje před přílišným optimismem z deregulace, je Teresa Ribera, výkonná místopředsedkyně Komise pro čistou transformaci.
Ta upozorňuje, že masivní rušení pravidel pod tlakem na okamžitou úlevu může vést k tzv. „race to the bottom“ (závodu ke dnu). Pokud Evropa rezignuje na roli lídra v nastavování standardů, může paradoxně ztratit svou důvěryhodnost a stabilitu, kterou dlouhodobí investoři vyžadují. V jejím pojetí není udržitelnost ideologickým projektem, ale nutnou podmínkou pro dlouhodobou stabilitu ekonomiky.
Zda byla sázka na deregulaci správnou cestou k oživení, nebo zda se nám vymstí ztrátou konkurenční výhody, ukáže až čas.
Řešením výše jmenovaného může být odklon od povinného reportování k dobrovolnému.
Aktuálně probíhají veřejné konzultace ke změně povinných (ESRS) i dobrovolných (VSME) standardů pro vykazování zpráv o udržitelnosti. Z praxe vím, že se firmy o dobrovolný rámec zajímají čím dál více, protože je pro ně administrativně jednodušší poskytovat zákazníkům, investorům i bankám data v jednotném formátu. V létě bychom měli mít o finální podobě standardů jasno.
Klima se nezajímá o naši politickou ideologii
Ať už politikaření dopadne jakkoliv, existuje jeden faktor, se kterým nelze vyjednávat: klimatická realita. I když pominula administrativní povinnost reportovat státu, rizika spojená se změnou klimatu nezmizela.
Data přímo z českého prostředí jsou neúprosná. Na základě dlouhodobých dat prezentovaných platformou Fakta o klimatu vzrostla průměrná teplota v ČR od roku 1961 o 2,2 °C, což je tempo výrazně rychlejší než globální průměr. Počet tropických dnů se znásobil, srážková činnost vykazuje extrémní výkyvy.
Tyto změny se propisují přímo do fungování firem, čímž se debata posouvá od administrativního reportingu k nezbytnému řízení rizik. Konkrétní dopady vidíme stále častěji. Ničivé povodně, které zasáhly například firmy na Jesenicku, ukázaly, jak rychle může voda znehodnotit skladové zásoby a zastavit výrobu. Na tuto novou realitu reagují i pojišťovny a v ohrožených lokalitách buď dramaticky zvyšují pojistné, nebo rovnou omezují pojistné krytí.
Problémem však není jen voda. Extrémně vysoké teploty na některých pracovištích omezují v letních měsících provoz a skokově zvyšují spotřebu energií na chlazení. K tomu se přidává narušení dodavatelských řetězců, kdy přírodní katastrofy mohou způsobit výpadky klíčových vstupů.
Bez jasného adaptačního plánu a vyčíslení finančních dopadů těchto rizik nemá management svůj byznys plně pod kontrolou. Potřeba sbírat klimatická data tak rozhodně nezanikla s příchodem balíčku Omnibus, pouze se přesunula z formální roviny compliance do mnohem podstatnější roviny strategického řízení.
Neviditelná legislativa: Předpisy, které rozhodují o prodejnosti výrobku
Zatímco mediální pozornost a úsilí firem bylo v posledních měsících soustředěno především na povinný ESG reporting, v pozadí se postupně rozběhl širší regulatorní rámec, který má na podnikání často bezprostřednější a tvrdší dopady. Nejde přitom o jednu konkrétní směrnici, ale o soubor pravidel, která se dotýkají samotného fungování trhu, nákupu vstupů a uvádění výrobků na trh.
Typickým příkladem je nařízení o mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), často zjednodušeně označované jako „uhlíkové clo“, které se od roku 2026 promítá přímo do nákladů dovážených vstupů. Podobně se do praxe firem stále výrazněji promítají nová pravidla pro obaly vyplývající z nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) a rozšiřování systémů rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR).
Zásadní dopad má také nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (ESPR), které zavádí požadavky na digitální pasy výrobků, a chemická legislativa (REACH).
Významnou roli hraje také nařízení o obecné bezpečnosti výrobků (GPSR), které zpřísňuje odpovědnost výrobců a distributorů a posiluje požadavky na sledovatelnost a řízení rizik po celou dobu životního cyklu výrobku. K tomu se přidává opakovaně diskutované a zjednodušované nařízení proti odlesňování (EUDR). A nesmíme ani zapomínat na zpřísňující se spotřebitelskou legislativu a omezování klamání spotřebitele nepravdivými „zelenými“ tvrzeními.
Tyto předpisy nejsou primárně o reportech pro regulátora, ale určují, za jakých podmínek lze nakupovat materiály, vyrábět produkty a uvádět je na trh. V mnoha případech mají přímý dopad na složení výrobků, dostupnost vstupů, smluvní vztahy s dodavateli i celkové nákladové struktury.
Hledání skutečného business case
Právě zde se ukazuje, že debata o tom, zda firmy „musí“ nebo „nemusí“ reportovat ESG, je do značné míry zavádějící. Skutečná otázka zní, zda mají firmy k dispozici data a procesy, které jim umožní výše uvedenými požadavky projít, udržet přístup na trh a řídit související rizika. Nejde o „měkká ESG témata“, ale o tvrdé obchodní bariéry, které rozhodují o konkurenceschopnosti.
Konec povinného reportingu se tak nejeví jako krok zpět, ale jako příležitost vrátit se k podstatě podnikání. Firmy jsou nuceny hledat skutečný business case – nikoli proto, aby vyhověly formě, ale aby posílily vlastní stabilitu.
Balíček Omnibus tak potřebu řešit agendu udržitelnosti nezrušil. Pouze odstranil povinnost provádět ji formálně. Nyní je na firmách, aby prokázaly, že ji dokáží realizovat pragmaticky a efektivně i bez biče legislativy.
ZDROJE
Některé požadavky na podávání zpráv podniků o udržitelnosti a náležitou péči podniků v oblasti udržitelnosti; přijatý text ze zasedání EP ze dne 16.12.2025,
Některé požadavky na podávání zpráv podniků o udržitelnosti a náležitou péči podniků v oblasti udržitelnosti; přijatý text ze zasedání EP ze dne 16.12.2025,
Jak mají firmy reagovat na Omnibus? Dál se připravovat na ESG reporting, nebo vyčkávat? Online. Dostupné z: https://www.frankboldadvisory.com/cs/post/jak-maji-firmy-reagovat-na-omnibus-dal-se-pripravovat-na-esg-reporting-nebo-vyckavat. [cit. 2025-12-29].
EU will lose ‘race to the bottom’ on regulation, says competition chief. Online. S. 1. Dostupné z: https://www.ft.com/content/e04e2098-187e-47a5-9442-543a8b19a03a. [cit. 2025-12-29].
Jak souvisí extrémní počasí v Česku s klimatickou změnou? Online. Dostupné z: https://faktaoklimatu.cz/explainery/vliv-klimatu-na-extremy-cesko?utm_source=chatgpt.com#zdroje-a-pozn%C3%A1mky. [cit. 2025-12-29].
Konec doby reportingové - Návrat k řízení rizik a podnikatelské realitě
Mohlo by vás také zajímat
Podmínky Incoterms - co znamenají, jaké jsou podmínky a na co si dát pozor.
ÚvodemPodmínky Incoterms určují, kdo ze smluvních stran nese náklady a rizika v daný okamžik za přepravu zboží v mezinárodním obchodě. Každý jeden typ přesně...
Radek Simerský
7. července 2026•1 minuty čtení
Jaká KPI sledovat v supply chain
V supply chainu se často měří všechno. A výsledkem je, že se neměří nic. Přitom procesy jsou jednoduché: zboží má dorazit včas, správně a za rozumné peníze. ...
Radek Simerský
7. července 2026•2 minuty čtení
