Každá strategie udržitelnosti stojí a padá na tom, co udělá nákup

Nejde už jen o to, zda dodavatel dodá včas. Do hry vstupuje tvrdá produktová compliance. Nová legislativa, jako je nařízení o odlesňování (EUDR), mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) nebo nařízení o obecné bezpečnosti výrobků (GPSR), o obalech a obalových odpadech (PPWR), o ekodesignu (ESPR), totiž přímo mění pravidla hry na trhu.

Proč by to měl nákup vůbec řešit? Protože tyto regulace mohou omezit nabídku na trhu nebo skokově zvýšit ceny. Pokud váš dodavatel nesplní nové požadavky na ekodesign, jeho výrobek se v EU stane neprodejným. Pokud neumí doložit nízkoemisní výrobu, prodraží se vám import kvůli uhlíkovému clu. Být v obraze v udržitelnosti a ESG bude jedním z dalších nutných předpokladů v životopise každého nákupčího.

Ukázkovým příkladem je situace, kdy se ve výrobní firmě rozhodli přesoutěžit dodavatele odpadových služeb. Původní nastavení bylo neefektivní, protože se platilo za časté odvozy a výkupní cena papíru se pohybovala jen kolem 100 Kč za tunu. V rámci nového výběrového řízení se ale podařilo najít zpracovatele, který nabídl efektivnější řešení, konkrétně kontejner s integrovaným lisem na papír.

Změna byla okamžitá. Lis snížil objem odpadu, což drasticky srazilo náklady na dopravu a snížilo uhlíkovou stopu logistiky. Co bylo ale zásadní, díky vyšší kvalitě slisovaného materiálu nabídl nový dodavatel výkupní cenu 1 500 Kč za tunu. Při ročním objemu 100 tun papíru se tak z položky, za kterou firma dříve platila, stala položka zisková. I takto vypadá udržitelnost v praxi.

Stejné je to s riziky. Špatné pracovní podmínky v asijské továrně mohou ze dne na den proměnit silný brand v kauzu pro novináře. Tomu nezabrání marketing, ale jen nákupčí, který s dodavatelem intenzivně komunikuje a vymáhá plnění podmínek smlouvy. Pokud má být firma chráněná před reputačními riziky, splnit své klimatické cíle a projít auditem zákazníka či banky, bez aktivního a informovaného nákupu to zkrátka nepůjde.

Pokud nákup nezná strategii, konkrétní cíle a jak konkrétně se mají propsat do nákupního chování, nemůže dělat nic. Bez not zkrátka symfonii nezahrajete. Výsledkem je pak frustrující situace, kdy sbíráte data „do šuplíku“ pro jistotu nebo na základě nahodilých požadavků, které se mění s každým novým dotazem od různorodých zákazníků. Aby vaše práce dávala smysl, musíte po vedení požadovat jasné zadání: co přesně máme po dodavatelích chtít a proč.

Efektivní sběr dat musí být cílený. Dotazník by měl být přizpůsobený vaší strategii udržitelnosti a oboru dodavatele a měl by obsahovat i návod či příklady odpovědí. A co je klíčové, buďte realističtí. Chtít komplexní ESG data „do 5 dnů“ je nejlepší způsob, jak dodavatele odradit. Nevyhrožujte také ukončením spolupráce, nebo alespoň ne hned. Férově nastavený proces a dostatek času naopak zvyšují šanci, že získáte data, která mají reálnou hodnotu.

Pokud chcete mít jistotu, ptejte se po konkrétních důkazech. V oblasti sociální odpovědnosti (S), tedy lidských práv, pracovních podmínek a bezpečnosti práce, mají největší váhu mezinárodní audity prováděné přímo na místě, jako jsou SMETA, BSCI nebo certifikace ISO. Tyto audity vychází z mezinárodních pravidel pro pracovní podmínky zaměstnanců. V environmentální oblasti (E) hledejte systémové certifikace ISO nebo konkrétní produktové certifikace jako EU Ecolabel , OEKOTEX, GOTS, FSC, GRS, atd. Různorodých certifikací je mnoho, nutné je hledat ty, které mají mezinárodní přesah. Pro uhlíková data požadujte výpočty dle ISO nebo GHG protokolu. Produktové dopady řeší LCA analýzy, digitální pas produktu, EPD či ISO certifikace.

Pokud vaše firma nemá ESG oddělení nebo alespoň interního či externího ESG manažera, obávám se, že kontrola a vyhodnocení dat bude na vás. Při kontrole buďte pečliví. Vždy žádejte kopie platných certifikátů, kompletní auditní zprávu, nápravná opatření a kontrolujte jejich rozsah. Častým trikem je předložení certifikátu, který platí pouze pro administrativní centrálu, zatímco výroba v továrně běží bez kontroly.

V praxi je kritické zajistit soulad v celém řetězci. Doporučuji jednoduchý, ale zásadní krok. Projděte si kodexy, které jste vy jako firma podepsali svým zákazníkům. Co jste jim slíbili? Tyto požadavky musíte zrcadlit a přenést do kodexů pro své dodavatele.

Pokud jste se svému odběrateli zavázali, že umožníte audit, musíte si stejné právo na audit „na místě“ smluvně vyjednat i vy u svého dodavatele. Pokud tento řetězec závazků přerušíte, dostáváte se do pasti a nebudete schopni garantovat to, k čemu jste se sami upsali. Smluvně ošetřené právo kontroly je pojistkou, že ESG nezůstane jen v rovině slibů.

Pokud máte ve firmě interního ESG manažera, měl by se stát vaším nejbližším spojencem. Nebojte se po něm chtít „překlad“ složité legislativy do lidské řeči a jasně definovaná kritéria pro výběrová řízení. Cenným zdrojem jsou také profesní organizace a asociace, které sdružují lídry v udržitelnosti nebo nákupu. Zapojení do takových platforem vám umožní sdílet praxi s ostatními firmami a vyhnout se slepým uličkám, kterými si už prošli jiní.

V případech, kdy firmě chybí interní kapacity nebo specifické know-how, například jak nastavit procesy due diligence nebo jak efektivně auditovat dodavatele v rizikových zemích, se vyplatí přizvat externího specialistu či interim manažera. Ten dokáže nastavit procesy, proškolit váš tým a odpracovat tu nejnáročnější část agendy, abyste se vy mohli soustředit na svou práci. Ať už zvolíte jakoukoliv cestu, pamatujte, že nákup v tom nesmí zůstat sám. Pokud cítíte, že vám chybí nástroje nebo zadání, řekněte si o ně. Jen tak se z ESG stane funkční součást byznysu, a nejen další administrativní chaos.