Kovový odpad není pro výrobní podnik pouze otázkou ekologie a odpadového hospodářství.
Při správném nastavení může představovat významný zdroj zpětných příjmů. Pro nákupčího je
proto důležité nejen to, kdo nabídne nejvyšší cenu za kilogram, ale také jak se cena stanovuje,
jak probíhá vážení, jaké se uplatňují srážky a zda odběratel dokáže spolehlivě zajistit celý
proces.
1. Nejdříve je potřeba vědět, co skutečně prodáváme
Základem je správná kategorizace materiálu. Hodnotu kovového odpadu ovlivňuje zejména jeho
chemické složení, čistota, rozměr, tloušťka a množství nežádoucích příměsí, jako jsou plasty, beton,
oleje nebo jiné kovy.
Rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi mohou být výrazné. Mezi vysoce ceněné materiály patří
například opotřebované průmyslové frézy, vrtáky a břity ze slinutých karbidů - tvrdokovu. Jejich
orientační hodnota může dosahovat až přibližně 1 800 Kč/kg.
U mědi má vysokou hodnotu například čistý drát bez izolace, tzv. milberry, s orientační cenou 150-250
Kč/kg. U kabelů se cena pohybuje přibližně mezi 60-120 Kč/kg podle skutečné výtěžnosti kovu.
U slitin mědi, jako jsou bronz nebo mosaz, se orientační ceny pohybují přibližně mezi 110-180 Kč/kg.
Výslednou hodnotu však může výrazně snížit například obsah železa nebo jiné znečištění.
Podobné rozdíly existují také u hliníku. Elektrovodné dráty a profily mohou mít hodnotu okolo 65 Kč/kg,
běžný neelektrovodný materiál okolo 30 Kč/kg a lehké tenkostěnné materiály přibližně 15 Kč/kg.
U nerezové oceli hraje významnou roli její složení. Potravinářská nerez s přibližně 8 % niklu se může
pohybovat okolo 25 Kč/kg, chemická nerez s přibližně 10 % niklu kolem 35 Kč/kg a materiály s
obsahem molybdenu přibližně kolem 55 Kč/kg.
U železného odpadu je rozdíl například mezi těžkým šrotem nad přibližně 4-6 mm a lehkým šrotem
nebo plechy. Těžký šrot se může pohybovat přibližně mezi 3,50-5,50 Kč/kg, lehčí materiál kolem 2,50-
4,00 Kč/kg.
Pokud firma přesně neví, jaký materiál prodává, výrazně se snižuje její schopnost kontrolovat, zda za něj dostává odpovídající cenu. U dražších slitin proto dává smysl také ověřování jejich složení, například pomocí XRF spektrometrů.
2. Část ceny se rozhoduje ještě před příjezdem odběratele
Dobře vysoutěžená výkupní cena sama o sobě nestačí. Pokud firma materiály nesprávně třídí, míchá
jednotlivé druhy kovů nebo předává silně znečištěný materiál, může o část jeho hodnoty přijít ještě před
samotným prodejem.
Separace u zdroje
Barevné kovy a hodnotnější slitiny je vhodné oddělovat už v místě jejich vzniku. Pokud se čistý materiál
smíchá s méně hodnotným kovem nebo jinou příměsí, může být při výkupu zařazen do horší kategorie.
Místo ceny čistého kovu pak firma dostane cenu odpovídající směsi nebo materiálu určenému k
dalšímu zpracování.
Správně nastavené třídění proto není pouze provozní otázkou. Má přímý dopad na výnos z odpadu.
Pozor na emulze u kovových třísek
Specifickou oblastí jsou kovové třísky a špony znečištěné řeznými emulzemi, oleji nebo chladicími
kapalinami. Kovošroty a hutě u nich používají srážky, protože část hmotnosti netvoří samotný kov.
V praxi se používají zejména dva způsoby. U menších nebo stálých dodávek může být znečištění
stanoveno vizuálním odhadem a následnou procentuální srážkou. U větších průmyslových dodávek
nebo při sporu je možné použít vysoušecí zkoušku reprezentativního vzorku.
Vzorek se zváží, odmastí, vypere, vysuší a následně znovu zváží. Rozdíl hmotnosti umožní stanovit
skutečný podíl znečištění. Finančně se pak srážka může projevit odečtením části hmotnosti nebo
prostřednictvím dodatečných nákladů na zpracování.
Vyplatí se řešit vlastní třískové hospodářství?
U firem s větším množstvím obrábění může dávat ekonomický smysl investice do vlastního zpracování
třísek. Odstředivky mohou odstranit až 90-95 % emulze. Briketovací lisy následně dokážou snížit
zbytkové znečištění pod 1 %.
Výhodou není pouze vyšší hodnota materiálu. Získanou emulzi je možné vyčistit a znovu využít ve
výrobě.
Nákupčí by proto neměl řešit pouze samotnou cenu výkupu, ale také to, zda nelze vyšší hodnotu vytvořit už změnou interního procesu.
3. Cena by měla mít jasný a kontrolovatelný mechanismus
U kovů s vazbou na komoditní trhy je důležité, aby smlouva přesně stanovila, jakým způsobem se
výkupní cena aktualizuje.
Místo dlouhodobě fixního ceníku lze pracovat s cenovým mechanismem navázaným na Londýnskou
burzu kovů - LME. U volatilních kovů, například mědi, hliníku nebo niklu, je vhodnější měsíční
aktualizace než dlouhá kvartální fixace. Častější aktualizace umožňuje rychleji reagovat na pohyb trhu
a snižuje riziko výrazného odchýlení sjednané ceny od aktuální situace.
Ve smlouvě musí být především jednoznačně určeno:
- jaký konkrétní LME údaj se používá,
- z jakého období se počítá průměr,
- jaký je časový posun mezi indexem a výslednou cenou.
Běžně lze pracovat například s mechanismem M-1 nebo M-2. To znamená, že průměr ceny za
předchozí měsíc určuje výkupní cenu pro následující nebo další měsíc.
Důležité pravidlo:
Cenový mechanismus by neměl být postavený na neurčité formulaci typu „dle aktuální ceny kovu“. Vzorec musí být kontrolovatelný a zpětně přepočitatelný.
4. Srážky nesmí být jednostranné rozhodnutí odběratele
Jedním z míst, kde může firma přicházet o peníze, jsou srážky za znečištění. Proto by jejich způsob
určování měl být součástí smlouvy.
U menších dodávek se v praxi používá vizuální posouzení a procentuální srážka. U větších objemů
nebo při sporu je vhodné mít předem sjednaný přesnější způsob ověření - například reprezentativní
vzorek a vysoušecí zkoušku.
Důležité je předem stanovit:
- kdo znečištění posuzuje,
- jakým způsobem se stanovuje,
- zda a kdy se používá laboratorní metoda,
- jak se srážka promítne do hmotnosti nebo ceny,
- jak bude postupováno v případě sporu.
Nákupčí tím omezuje situaci, kdy je výše srážky stanovena až po předání materiálu pouze na základě
jednostranného odhadu odběratele.
5. Nejvyšší cena ještě neznamená nejlepšího odběratele
Výběrové řízení na odběr kovového odpadu by nemělo být založené pouze na ceně za kilogram.
Odběratel vstupuje do provozního procesu firmy. Pokud nedokáže včas vyměnit plný kontejner, může
vzniknout problém přímo ve výrobě.
Logistická kapacita
Je odběratel schopen zajistit pravidelný odvoz? Je možné smluvně nastavit například reakční dobu na
výměnu plného kontejneru? U provozů s velkým množstvím odpadu může být právě logistická
spolehlivost stejně důležitá jako rozdíl ve výkupní ceně.
Finanční stabilita
Firma musí počítat také s tím, že kovový odpad předává a následně očekává zaplacení. Stabilita
odběratele a jeho schopnost dlouhodobě plnit závazky proto patří mezi kritéria, která mají při výběru
partnera své místo.
Oprávnění a dokumentace
Odběratel musí splňovat požadavky spojené s nakládáním s odpadem a být schopen dodat potřebnou
dokumentaci. Pro firmy mohou být stále důležitější také přehledné statistiky a data využitelná například
pro interní nebo ESG reporting.
6. Vážení je jedním z nejcitlivějších bodů celého procesu
U velkých objemů materiálu znamená i relativně malý rozdíl ve váze významnou finanční částku.
Kontrola hmotnosti proto nemůže být založena pouze na důvěře.
Mezi rizika při vážení patří například:
- neoprávněné elektronické zásahy do tenzometrů váhy,
- změny kalibračních parametrů ve vážním software,
- nesprávné najetí vozidla na vážní most,
- rozdílná posádka při vážení plného a prázdného vozidla,
- změna množství paliva,
- skryté nádrže s vodou nebo jiné dodatečné zatížení,
- manipulace při postupném vážení jednotlivých náprav.
Obranou je kombinace technických a procesních opatření. U mostové váhy lze využít kamerový systém
sledující registrační značku a zejména polohu.
Důležitá je také pravidelná kontrola a úřední ověření váhy včetně fyzické kontroly tenzometrů. Z
procesního pohledu je vhodné zavést jednotný režim vážení.
Řidič při vážení plného i prázdného vozidla opustí kabinu a žádná další osoba nezůstává uvnitř.
Řidič při vážení plného i prázdného vozidla opustí kabinu a žádná další osoba nezůstává uvnitř.
U pravidelných partnerů je možné sledovat také vývoj táry jednotlivých vozidel. Významné nevysvětlené
rozdíly mohou být důvodem k další kontrole. Pokud má firma vlastní váhu, je silným kontrolním
nástrojem zvážení materiálu ještě před opuštěním areálu a následné porovnání s hodnotou odběratele.
7. Co by měl mít nákupčí pod kontrolou
Materiál -Víme přesně, jaké druhy kovů vznikají a jak jsou tříděny?
Hodnota - Neztrácíme peníze smícháním hodnotných materiálů nebo jejich znečištěním?
Cena - Máme transparentní a kontrolovatelný cenový mechanismus?
Srážky - Jsou předem jasně definována pravidla jejich výpočtu?
Váha - Dokážeme ověřit skutečnou hmotnost předaného materiálu?
Logistika - Dokáže odběratel zajistit odvoz bez ohrožení provozu?
Partner - Je odběratel stabilní a schopen dlouhodobě plnit smluvní, platební, provozní a dokumentační požadavky?
Kovový odpad je kategorie, kterou je nutné aktivně řídit.
Největší hodnota nemusí vzniknout tím, že jednou za několik let vysoutěžíme o několik procent vyšší
výkupní cenu. Výsledek ovlivňuje celý proces - od třídění materiálu ve výrobě přes jeho čistotu a
evidenci až po cenový vzorec, kontrolu váhy, nastavení srážek a spolehlivost odběratele.
Nákup zde nepřináší hodnotu jen tím, že „prodá odpad“, ale hlavně tím, že nastaví systém, ve
kterém firma ví, co prodává, jak se cena počítá a jak ověřuje, že dostává sjednané plnění.
